KSČM se v krátké době po sobě dopustila demagogie. První se týkala Filipova názoru na únor 1948 (1), ta druhá, když rozpoutala hysterickou a demagogickou kampaň proti ocenění bratří Mašínů a Milana Paumera. Filip hovořil, že vrah je vrahem a vrahem zůstane. Ano, ten kdo zabije člověka je vrah (2), také jako jsou vrahové Gabčík s Kubišem, když zabili říšského protektora Reinharda Heydricha, či partyzáni, kteří prováděli protinacistickou činnost (3). Někdo by mohl namítnout, že nebyla válka. Ta však byla, tu vyhlásili komunisté v rámci třídního boje proti všem (4). Bratří Mašínové šli ve šlépějích svého otce, který byl jeden z hlavních odbojářů společně s Balabánem a Morávkem proti nacismu (5). Proč si komunisté nepoloží otázku, zda by k těmto činům došlo, kdyby Československo bylo demokratické a svobodné?

V posledních dnech se nejen na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR hovoří o zřízení nového ústavu, a to Ústavu paměti národa, který by měl shromažďovat a zdokumentovat komunistické zločiny (1). Není to nadbytečný ústav, protože spojuje jiné instituce spadající pod ministerstvo vnitra a obrany (2). Také se odlišuje od instituce, která má podobný název – Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který se však zabývá zločiny, které byly spáchány v letech 1948 – 1989 a podává jednotlivá trestní oznámení na pachatele, kteří se dopustili nezákonného jednání (3).